Zapojil jsem se do florbalu
V neděli jsem se letos poprvé dostavil na florbal, letos se oproti letům minulým hraje v hale v Braníku, která již disponuje nejmodernějšími parametry, jež jsou pro provozování tohoto pěkného a rychlého sportu potřeba. Kvalita hřiště mi tak konečně beze zbytku umožní předvést jedinečné technické finesy a a nejrůznější ekvilibristické kousky s dírkovaným míčkem (například jeho zplacatění botou, že). Před zápasem jsem v šatně diskrétně předal značný finanční obnos nejmenovanému hráči, doufaje ve výhru našich barev. Přestože jsme se hodně snažili, branky přibývaly v naší a nikoliv v soupeřovic brance. Když jsem po zápase urgoval nelichotivý výsledek v náš neprospěch, bylo mi řečeno, že zaplatil každej, takže se v podstatě hrálo vyrovnaně. Hm… radši ani nepřemejšlím, jakou dardu bychom dostali, kdybych ty prachy nedal…
Zápas se hrál ve strhujícím tempu, což se projevilo mimo jiné i tím, že jsem už za pět minut vůbec nemohl. A to na nás ještě čekala hodina a pětadvacet minut… Navzdory tomu, že na náš tým padla hned po úvodních inkasovaných slepených gólech psychická deka, kterou jsme již do konce zápase nesundali, podařilo se nám po pěkných akcích vsítit několik lahůdkových branek.
Po hodině a půl jsme mač ukončili s tím, že to bylo hezké a příští neděli se opět sejdeme. Abychom dodali našim slovům náležitou váhu, stvrdili jsme je vypitím pěnového moku v místní hospodě.
P.S. Jo, a v pondělí se podle očekávání nemůžu vůbec hejbat…
