Ženy si vybojovaly na Trnávce účast na ME
Na Trnávce šestkové se bojovalo především o nominaci na mistrovství Evropy na Noce a my jsme pochopitelně měli své želízko v ohni a nakonec to dobře dopadlo. Hájosovci skončili ve slalomu těsně pod bednou, mejdan se vydařil a počasí nám přálo.
Fotogalerie Zdenka na HD Design
Počasí nám přálo, ovšem celovíkendově vzato, v pátek bylo pěkně odporně. Větší deku jsem už dlouho nezažil – po příjezdu na Trnávku v pátek dopoledne lilo jako z konve, náš početní stav čítal čtyři lidi plus já, kanál bez reklam a bez branek a vedle kanálu šílená hromada odporně mokrých reklam, ze kterých crčela voda, a v buňce hafo tyček a branek a kdovíčeho ještě… Kdybych nebyl tak silná osobnost s velmi vyvinutým smyslem pro soudržnost a odpovědnost, tak bych se na místě otočil a po anglicku zmizel do hospody. Takhle mi nezbylo nic jiného, než na sebe navlíknout pláštěnku, chopit se nějakého balíku reklam, ze kterého se vylily proudy vody, a jít je věšet. Libor, Hájos, Martí a Petra zatím instalují branky, takže to kolem poledního vypadá již drobet optimističtěji, navíc se objevují další šikovné ruce hrnoucí se do práce. Nejdříve se objevují Sváčové a následně v hospodě, kam mířím s rodinkou na oběd, objevujeme skrytého Mirka, taktéž s rodinou.
Na Trnávce se objevuje také zraněný Zdeněk s nezraněnou Blankou, která má auto plné soch. Blanku opět zneužívám k pořízení fotek, a asi je lepší fotograf než Zdeněk, protože ten je po focení nějaký rozladěný, že to nemá ostré, není světlo a kdesi cosi. „Asi neumíš fotit,“ říkám mu. „To Blanka má všechny fotky výborné, ani jsem se na ně nemusel dívat a vím to!“ Nevím, jestli ho tato informace potěšila, nejspíš jí nebral příliš vážně 🙂
Po chutné krmi se vracíme zpět na kanál, kde pokračujeme v přípravných činnostech. Celkem dost dlouho teče voda, ovšem možnosti tréninku využívá pouze minimum posádek, takže je kanál krásně volný. Když si představím to maso v pátek na tréninky v červnu… Po tréninku následuje úprava branek a pak již startuje zahajovací večírek. Roman z ET v síti dováží aparát, který se nám po několika horkých chvilkách, kdy zesík sice blikal, ale nehrál, podařilo zprovoznit. V počítači je vybrána nějaká hudba k tanci i poslechu, a když se nám ještě podaří přemluvit stávkující přehrávací SW, aby přehrával a nestávkoval, tak je všechno v nejlepším pořádku 🙂
Sobotní program začíná sprintem, aby se závodníci před slalomem drobet osvěžili a rozhýbali. Do závodů stavíme dvě posádky, Hájosovce a Ženy. Druhá mužská šestka se nesešla, takže se Libor upíchnul k ET v síti a já si závody vychutnávám tím, že nezávodím. Míša jede s Neonkami. Ženy vedou před Trnávkou nominaci, na ME jedou dvě posádky, takže o jízdenku na Noce by přijít neměly. Hájosovci se nikam extra nehrnou, jsou to skromní hoši.
Hájosovci jsou šestí, když druhou jízdu jedou výrazně lépe, než tu první – kdyby se jim podařilo zajet tu první jako tu druhou, tak jsou třetí, takhle jsou o tři příčky horší. Ženy jsou třetí, podobně jako Hájosovci jsou na tom mezi ženami Neonky s Míšou, které kdyby nepovoraly první jízdu a jely jí jako druhou, tak by byly… no, ale na kdyby se nehraje, že. Po sprintu přichází pauza na oběd a stavbu slalomové trati. Počasí závodníkům příliš nepřeje, protože občas docela zafouká a brankové tyčky se kolébají ve větru. Muži Trať je pěkná, technická a rychlá, okořeněná dole v posledním válečku povodkou, která se jezdí pozadu a pak se válcem přeserfuje do protivodky. Ono se to dá jet i popředu, trojáci to zkoušeli, ale nakonec to jeli taky pozadu, páč jim to nějak nevyšlo. Ale byli přesvědčeni, že to jde. Hájosovci se snaží procpat na bednu, jenomže ani zlepšený čas a ubrané šťouchy ve druhé jízdě jim nestačí na víc, než na nepopulární bramboru… Ženy po první jízdě vedou, když Tygříci minou nějaké ty branky, ale ve druhé jízdě namísto vylepšení času přichází minela v podobě minutí branky číslo dvě a je po nadějích. Naopak Tygříkům se daří napravit reputaci z první jízdy a berou první flek, naše Ženy jsou druhé.
Tím je pro dnešní den závodění učiněna zadost a po úklidu trati je možno se věnovat konzumaci piva Ježek a dalším kratochvílím. Naše famílie jede navštívit bratrovu kozí farmu, kde si půjčujeme vlek a nějaká prkna na něj, aby se neničily čluny při převozu z cíle sjezdu zpět na kanál. Cestou málem zdecimuji jednomu ze sousedů v Krasolesí stádo slepic, krůt a holubů, protože se rozvalují na cestě a odmítají uhnout, leč nakonec se vše obejde bez obětí.
Večer patří podle očekávání večírku, ale před tím je třeba ještě ocenit ty nejlepší pádlery a pádlerky. Vyhlašuje se toho opravdu moc, je to takový maraton, trvá to snad tři čtvrti hodiny, ještě, že je to v hospodě 🙂
Po vyhlášení se pouští nějaká DVD, zahlédl jsem kus Hazardů a jejich exhibice v posilovně s činkama. S úderem nějaké hodiny a minuty (nevím jaké, ale myslím, že je to dost jedno, jen jsem nevěděl, jak tu větu jinak začít) se chápe nástrojů skupina Pod altánem, která je sice opět jenom dvoučlenná, nicméně na kvalitě jim to rozhodně neubírá. Hrají jako o život, parket se plní tanečníky a mejdan je v plném proudu. Martí doknce hrají její oblíbenou „Mááám rááád, svařenééé víííno červenéééé, jááá máááám rááád, svařááák…“, což si pak pro velký úspěch necháváme ještě jednou zopakovat. S postupujícím večerem a vypitými pivy a likéry je na hudebnících znát zhoršená koordinace pohybů, nicméně hrají ještě dlouho, končí až když opravdu, ale opravdu nemohou. Děkujeme, bylo to krásné 🙂
Libor se večer domluvá s Blankou na tom, že jí bude stát modelem a jeho socha s pádlem v ruce ve vodáckém postoji se bude udělovat jako cena pro vítěze nějakého závodu. Zatím to vypadá na Krále krysu, ale nepředbíhejme 🙂
Nedělní ráno je tu a s ním i závěrečný sjezd. Jo, je to tak. Jedu s autem do cíle, kde si s Blankou vychutnáváme krásné ráno, paprsky slunce osvětlují mezi stromy tento krásný a tichý kout přírody, řeka mírně plyne, všude klid a mír, jaká to nádhera… Jdeme omrknout zahrádku lidí, kteří mají u řeky krásně opravenou chalupu a nutno říci, mají to tam fakt hezký. Vždycky jsem to viděl hlavně z vody, kdy už člověk pro nedostatek fyzických sil a dechu vůbec nemůže, takže jsem rád, že jsem si to mohl prohlédnout v klidu. Krásnou ranní idylku nám narušují nějací funící, halekající, hekající a šplouchající rafteři, kteří se strhanými výrazy v kocovinou poznamenaných tvářích kvaltují do cíle. Nezbývá, než se tam přemístit rovněž a vydat se jim odebírat čluny, čísla a převážet vodáky zpět na start. Tam již naštěstí ti přivezení z cíle nenasedají na vodu, takže se nevytváří neustále se opakující a cirkulující koloběh, z čehož mám radost. Nechtěl bych je vozit pořád dokola až do večera nebo do rána…
U Hájosovců došlo k menší revoluci, neboť Mirek byl usazen na háčka, jeho místo zaujal Standa a na pravé straně si prohodil flek Hájos s Jindrou. Mirek prý celou dobu dával najevo svou nelibost s výběrem trasy jízdy, ale bylo mu nejspíš houby platné. I když tedy kouč zamíchal se sestavou, stačilo to nakonec na deváté místo. Velkou radost měla v cíli naopak Míša, která s Neonkami dojela na druhém místě, hned za Mistrálkami a před Tygříky a Ženami, které skončily čtvrté. Nominace tedy nakonec dopadla tak, že ženy jsou druhé za Tygříky, takže se na tu Noce příští rok podívají. Já si pamatuju, že tam kdysi v dávných a dávných dobách na jednom ME byly, a něco tam vybojovaly, bohužel už nevím co, to by mohl vědět Standa nebo Jarka. Byly to opravdu dávné doby, kdy jsem tam byl s fildou (KTV FF UK) jakože vedoucí raftu nebo co a byl jsem tak mladý a úspěšný, že jsem dokázal pařit cestou v autobusu na týdenní zájezd, na zájedu každý den a pak to ještě odbrzdit cestou autobusem domů… Dneska bych to nepřežil a kdyby jo, tak bych se z toho asi tak půl roku dával dohromady 🙂 No nic, to byla taková nostalgicá odbočka…
Po skončení sjezdu nastává potřeba všechno sbalit, sundat reklamy, uklidit, přemístit zavazadla a dítko do vozu, odvézt vlek na farmu a vyrazit k domovu. Poslední letošní Trnávka je za námi, ať žije Trnávka 2010! Tož tak.
P.S. Děkuji Blance za pořízení pěkných fotek 🙂
