Jezinky vyhrály na Trnávce slalom a celkově byly druhé
Trnávka měla letos punc závodu světového formátu, což nás zavazovalo k ještě zodpovědnějšímu přístupu k raftování, než obvykle. Jezinkám se podařilo vyhrát slalom a být druhé v nominaci, Hájosovci bez Hájose bojovali statečně, ale na bednu to nestačilo. Jo a v Želivi byla pouť.
Pracovní četa se tradičně přemístila na Trnávku ve čtvrtek večer. Jedu s Vojtou od Hájose s Hájosem a Míšou. Hájos si ve Vrbném úspěšně vyhřeznul plotýnku, což se mi loni taky povedlo. Je to nesmírně ponižující záležitost a neklamná známka toho, že už je člověk fakt nechutně starej. Hájos tedy nemůže nic dělat, natož řídit, takže je to na mě. Až na to, že celou cestu musím poslouchat Hájosovy “chytré” rady se to dalo vydržet 🙂
Na Trnávce dáváme lehký zahřívací večírek a těšíme se, jak si zítra hezky zapracujeme. V pátek na programu taková ta klasická klasika, branky, body, vteřiny a reklamy…
Před polednem se jdeme s Vojtou podívat na pouť, která oficiálně začne až večer. Využívám příležitosti k nákupu lahváčů v místním konzumu, abych do toho večera vůbec vydržel.
Odpoledne zjišťuji, že trénink Regulusu nebude, protože kde nic není, ani smrt nebere, jak se říká. Nevadí, alespoň nebudu mít ráno mokré věci.
Odpoledne mám tedy dost času vyrazit na pouť. Musím říci, že se těším, až děti budou na atrakce chodit samy. Strašidelný jsem dal v pohodě, což o to, ale lochneska, to byl zážitek. Tyhle atrakce vůbec nemusím, na horskou dráhu by mě dneska nedostali ani párem volů. Tady navíc nejdříve provozovatel atrakce vůbec nepřicházel, posléze se objevil postarší maník důchodového věku s vizáží traktoristy. Bodře pravil, že si byl dát pivo, že tu mají Regenta a že je dobrej, a že nám to tedy pustí. V ten moment jsem ztratil i poslední špetky důvěry, které jsem k zábavnímu zařízení doposud ještě choval. Každou zatáčku jsem měl dost intenzivní pocit, že to už prostě musí vykolejit, navíc se mi tak nějak automaticky vybavovaly všechny nehody podobných atrakcí, o kterých jsme na novinách psali…
No, nakonec jsem to přežil, robátko bylo evidentně nadšené. Alespoň někdo.
Večer patří večírku, Standa promítá videa z Lipna, následuje produkce DJ Číby.
Ráno na nás čeká krásný den vyplněný sprintem a slalomem. Dáváme jednu tréninkovou jízdu a není to nic moc. Pak dáváme jednu závodní jízdu a taky žádná sláva. Následuje druhá závodní jízda a ani ta není úplně podle našich představ. Ale nevadí. Hájosové bez Hájose jsou osmí, Jezinky druhé.
Po dobrém obědě následuje slalom. Trať není úplně jednoduchá, skoro bych řekl, že místy až složitá. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, takže jdeme na to. První jízda se nám až tak úplně nedaří, máme pár šťouchů, ale jak zjišťuji, vzhledem k tomu, že startujeme jako druzí, tak to v průběžném pořadí po dojetí na první místo. Krásné. Jenomže ono to stačí na první místo i poté, co doj¨deme do poloviny trati, což už není až tak obvyklé (většinou to bývá tak do dojetí následující posádky…). Hájosové jsou v cíli a hle – jsme před nimi. Krásné… Teprve postupem času se nám daří zjistit další podrobnosti.
Na prvním brankovišti totiž sedí Hájos a ten opravdu nemilosrdně trestá každé provinění proti raftovým pravidlům. No a Hájosovci se nevejdou do jedničky, takže mají za padesát. Je dobře, že na světě jsou ještě neúplatní a slušní lidé, kteří se nebojí ukázat svůj nejryzejší charakter i v tak vypjatých životních situacích. Jezinky si první místo sychrují hned první jízdou, tak to má být.
Nám se druhá jízda pochopitelně nedaří, zatímco Hájosovci sbírají poslední zbytky svého sebevědomí a po heroickém výkonu se posouvají na devátou příčku.
Zde stojí za zmínku naprostá neúcta mladších generací k těm starším. V tramvaji to nepustí penzisty sednout, maminkám s kočárkem to nepomůže, žvýkačky na ulici to vyplivuje, po večerce se to chová hlučně…. Já si myslím, že není nezbytné tuto kauzu zde dále rozmazávat, ale doufám, že se Pája ze svého neurvalého chování k o několik generací staršímu Zdenkovi, poučí 🙂 Prostě stařešinům se neodporuje a když jim překážíš, tak prostě uhni a je to 🙂
Na Regulus zbylo jedenácté místo, což je něco jako dvě první…
Odpoledne je na programu pouť, vyhlášení, promítání, hudební produkce. Petrovi se během večera snažím vysvětlit výhodu robustnějšího a těžšího vozu při srážce s lehčím a menším vozidlem, pro názornost používám jeho kelímek od piva a svůj půllitr. Naštěstí se nám podařilo tuto debatu dovést do cíle bez toho, aniž by utrpěli újmu cestující, totiž pivo :.-)
K ránu pak někteří jedinci předvádí sílu svých paží a hloubku svého duševna ničením lavic a stolů. Asi dobrej oddíl… Potřebu v opilosti něco rozmlátit jsem prostě nikdy nechápal. Taky někdo
v noci šlohnul Číbovi mixážní pult, což je další nemilá zpráva.
Nedělní sjezd tradičně obnáší převážení závodníků a člunů. Situaci drobet zkomplikovala řidička ruského mikrobusu, která bohužel zvládala jezdit pouze dopředu. Jediný problém byl v tom, že stála na úzké silnici, proti ní šňůra aut s vleky, která se prostě neměla uhnout. No, naštěstí to ďévočka dokázala, chcíplo jí to nakonec jenom asi osmkrát a těch pět metrů nakonec celkem v pohodě dala.
Ve sjezdu jsou Jezinky druhé, Hájosovci bez Hájose desátí, Regulus dvanáctý. Tož tak.
