Holandsko patřilo "turistům RK STAN"
Celkem tři stříbrné z jednotlivých disciplín a jedna bronzová medaile v Overall – to je úspěch klubové výpravy na PRE WORLD R4 v holandském středisku Dutch water dream v městečku Zoetermeer 15 km od Haagu. Na bednu se šlo jen v Overall, kde se naše posádka RK STAN women pozdravila se svými letitými soupeřkami z dob svého působení v posádce Jezinky na MS a ME v letech minulých. A jelikož na 3 místě v mužích byli stejně v černém odění němci z Augsburgu, na společné fotce vítězů jim to pěkně ladí.Na společný sraz do Braníka jsem dorazil poslední a tak jsem nějak zapomněl zkontrolovat, zda mám pádlo. Naštěstí s sebou berou kamarádi náhradní a tak jsem nemusel jen rychle sedět. Přistáli jsme ve čtvrtek ráno před budovou DWD, jak se to středisko jmenuje, v 8 hodin jsme se už radili na kapitánském mítinku a v 9 už jsme byli v neoprenu. Všechny naše posádky byly v jedné skupině podle abecedy, takže z prvních setkání s kanálem nejsou žádné záběry. Neustále jsme míjeli nějaké převrácené čluny a poslouchali hvizd píšťalek záchranářů. Co chvíli se objevil červený praporek na startovním rybníku a to znamenalo, že trať je neprůjezdná. Naše Berušky se zasloužily o to, že jedna z nejpřitahovanějších překážek byla pořadatelem po dopoledni zrušena. Jak nám prozradila Dana na kameru – ze třech jízd nedojely ani jednou do cíle. Ale žádné plovací blány jim nenarostly.
Odpoledne byl trenink slalomu a to byla jaště větší sranda. Kdo se někde nevyklopil nebo nekoloval v kolovadle, minimálně se nechal odrážet od stěn jako pingpongový míček. My jsme po 2 jízdách totálně rozloženi vystoupili, šli se projít kolem kanálu, znovu si řekli co vlastně chceme jet a pak jsme zakončili trenink poslední povedenou jízdou. Kromě Berušek si zaplavala i Jarka, kterou záchranář popostrkoval až do cílového rybníka a myslel si, že je to relax. Což si Jarka rozhodně nemyslela. Záchranáři byli vůbec takoví komunikativní. Škoda, že nezachraňovali.
Večer jsme se sešli na pokoji 405 a v 16ti lidech na dvoulůžáku doplnili tekutiny a sledovali pár natočených záběrů a fotek z dnešního dne.
Na sprinty jsme si sice přivstali, ale ne tak moc. Nějak jsme prošli závodem, přičemž matky s babičkou si ověřily, že válec v Niagáře je přitahuje stále víc a víc a Berušky to chtěly mít tak rychle za sebou, že předjely kromě Mistralek všechny své soupeřky. Také Hájosové se opřeli do pádel a proletěli cílem jako druzí. Trojáci bez treninku zůstali na chvostu startovního pole a šli do tzv pre-H2H tedy předkola hanby, jak jsme tomu říkali. No a my důchodci jsme si poprvé zakusili porážku od kolegů veteránů WWS o 3 desetiny sekundy. H2H byla klasika, hop nebo trop a tak do dalšího kola postoupily jen naše ženy a Hájosové. Ovšem v dalším kole narazily matky a babičky na své staré soupeřky Mistralky a zůstaly za nimi, Mirek si zase při průjezdu válce vyzkoušel jak se v Holandsku plave zatímco čas běží. Zajímavý byl kapitánský míting ke slalomu, který zahájil ředitel závodů tvrzením, že se slalom nejezdí mezi tyčemi, ale mezi liniemi , které jsou spojnicemi mezi tyčemi prodlouženými až na břeh. Prý to tak viděl v Bosně. No tě bůch, koukali jsme na sebe se závodníky jako blumy. Nakonec se pořadatel nechal přesvědčit, že opravdu pravidla hovoří o průjezdu mezi tyčemi a ne nikde jinde. V pátek večer jsem měl za účasti Jindry jednání s členy nějaké mezinárodní komise, kde se rozdávala práce, takže jsem ani netušil, že se zatím rozjíždí zábava na čtyřistapětce. Já ani Petra Plavja jsme nemluvili, neb nějaký bacil nám zasáhl hlasivky, ale jinak se zábava docela rozjela. Ráno jsme jako jediní museli vstávat snad ve 4 protože start naší výkonnostní skupiny byl již od 8:00 hod. Za regulérní tmy jsme si prohlédli trať a strávili posledních 15 munut sledováním našich soupeřů, kteří vždy srdnatě vyrazili, u 4.brány se objevil jeden z buřtů a posádka zmizala ve vodě. Už jsem dlouho nebyl na startu tak nervní. No, přežili jsme to, kluci Svačinové byli nějací přejetí a tak jsme obě posádky skončili v průměru. My opět o 2 sekundy za WWS, H.R.T zakončili první desítku. Pak se vypustil kanál, vyndaly se překážky, napustil kanál a pustily se Eura – tedy komerčáci, kteří vyplnili na 4 hodiny celé koryto všemi možnými způsoby od raftů pro 8 lidí až po “ kačenky “ hydrospeedy. Jakmile pořadatel usoudil, že se již blíží tma, nastoupila opačná organizace a začaly slalomovat ženy. Podle očekávání se Berušky postaraly o zábavu diváků a trať si užívaly co nejdéle, pro RK STAN women byly jedinými soupeřkami Mistralky. Po první jízdě dokonce vedly. Večer byl párty mejdan u bazenu se serfovací vlnou, kterého se zúčastnila z našich jen Evička. Celý den pršelo, řidiči by nemohli nic pít a tak jsme ponechali ostatním posádkám – aby se alespoň někde ukázaly – a odjeli likvidovat zásoby do hotelu.
Rafting cross – to byl nedělní sjezd, kdy startovaly ženy po 9ti člunech a muži po 12ti člunech najednou. Bylo to zábavné, úmorné, nejvíc jsem se těšil až to skončí a já se budu moct dívat ze břehu na jiné, kteří se trápí během po schodech, topí se ve válcích, odrážejí se od překážek nebo kolují ve vracácích za přispění soupeřů , aby to vše pokaždé završili trestným kolečkem na rybníku. A to celé 5x
Ale pro diváka to bylo nádherné, kamera si užila. No a pak jsme jen počkali do 15ti hodin na vyhlášení, zatleskali nejlepším posádkám víkendu, tedy i našim a mazali domů. 1 000km za 9 hodin a něco byl solidní výkon. Jak se zpívá v jedné písničce : Byl to prima výlet, nedá se dál jít ….
