Úřadující mistryně světa budou obhajovat své zlaté medaile na mistrovství světa v raftingu v roce 2007, které se uskuteční v Jižní Koreji. Rozhodly o tom Nominační závody na Trnávce, kde při rovnosti bodů rozhodl časový odstup při sjezdech. Ženy vyhrály na Trnávce slalom a byly druhé ve sprintu a sjezdu. Na Trnávce tedy nastal v nedělní poledne čas bouchnout šampáňo a začít oslavovat. Tož vám tedy děvčata gratulujeme!!!
Vedle Žen nám udělali velkou radost také Hájosovci, kteří s přehledem vyhráli sobotní slalom. Brilantní druhou jízdu jim nepokazila ani skutečnost, že Mirek si cestou odložil pádlo do vody, takže polovinu trati absolvovali s pěti pádly. Vedle dalších skutečností se v plné nahotě ukázalo, k čemu jsou na šestce dva prostřední borci…
Radost nám udělal také Jindra, který na Trnávce jen tak ledabyle oslavoval své narozeniny, a k tomuto účelu dal do placu nějakou whisku a metaxu. Někteří to večer považovali za geniální nápad, ráno jim to nejspíš už tak dobré nepřišlo :o)
Letos se mi Trnávka po organizační stránce nějak nedaří. V červnu jsem po několika letech přijel až během pátku namísto ve čtvrtek večer, na šestky jsme dorazili až když byla hluboká noc. Nezbývalo nám tedy jiná možnost, než urychleně upravit nocležiště k noclehování a vyrazit směr výčep. Zde se pochopitelně zábava posouvala směrem kupředu, i hudební mimozemské těleso bylo kupodivu v nevybaleném stavu. Po krátké rozmluvě s Číbou jsem tedy vydal pokyn a síťaři promptně zapojili aparát a začali reprodukovat hudbu (o tom pokynu zde píši záměrně, neboť je to po dlouhé době, kdy jsem vydal nějaký pokyn a někdo ho vykonal :o)) ).
Číba mi dokonce zahrál mou oblíbenou vypalovačku Tak mi to tedy nandey od Wanastovek z dob mého relativního mládí (tehdy to ještě nebyla kapelka pro holčičky, ale náhodné seskupení hudebníků pro drsné, nezávislé a se životem obtížně zápolící jedince rozervaného typu). Tancoval jsem na to sice sám, ale protože mě předtím postihla ta nehoda, že jsem pil jedno pivo za druhým, tak mi to ani moc nevadilo. Aspoň mi nikdo na parketu nepřekážel. Mejdan vesele pokračuje, pořizuji si u stánku Ježka ježčí tričko (netuším tedy proč, ale jistě to bylo výhodné a asi jsem ho v ten moment velmi akutně potřeboval). Výčepní Lojza se konečně letos nechal ukecat a usedl do raftu, takže má spoustu pěkných a veselých historek ,které sice nejsou z natáčením, ale to vůbec nevadí.
Ráno je přímo úměrné tomu, jak bylo během večera a noci veselo, takže nic moc. To je ale na druhou stranu zde na Trnávce vcelku běžná věc, takže není moc potřeba se nad tím nějak pozastavovat. Připravujeme se na start, máme dvanáctku, takže mi zbývá chvíle času na plkání do mikrofonu. Začíná se sprintem, který se nám vcelku nedaří, což se vcelku reálně odráží ve výsledkové listině, kde se naše posádka objevuje u čísla třináct. K tomu mě jenom napadá – startovní číslo dvanáct, ve výsledkové listině třinácté místo – je to pravdu všechno jen náhoda? Z našich dalších posádek je Hájos pátý, Ženy druhé za Tygříky.
Po obědové pauze, kterou vyplňujeme obědváním a stavbou trati, nás čeká slalom. Trať bych ze svého subjektivního pohledu rozdělil na dvě části: protivodnou a povodnou. Slalom začíná protivodnou jedničkou pod mostem, po povodce pak následuje kombinace tří protivodek, následovaná povodnou vlásenkou a zakončená protivodkou pod druhým mostem. Druhá polovina slalomu obnáší přesazené povodky, které uzavírá protivodka na začátku cílové rovinky.
Obě naše nejlepší posádky dokazují, že se jim slalom velmi daří, a obsazují první místa. Hájosovci po poněkud překvapivém vítězství na šestce minulý týden ve Vrbném potvrdili dobrou slalomovou formu i na Trnávce. Ženy si vytvořily dostatečný náskok již v první jízdě, kterou posádka Tygříků nedokázala ani zlepšenou jízdou ve druhém kole překonat. Naopak Hájosovci si pro zlato dojeli díky dokonalému provedení druhé jízdy. Zde se opět projevily rodinné geny u Mirka, který zatím svědomitě kráčí ve šlépějích svého otce. V protivodce pod druhým mostem si odložil pádlo do vody, takže si musel pro zbytek jízdy zapůjčit náhradní od prostředního člena posádky. Vcelku klika byla, že se v dolní části trati nacházely samé povodky a závěrečná protivodka vyšla akorát na „třípádlovou“ stranu. Každopádně se nabízí otázka, zda má smysl jezdit šestimístné rafty, když ti dva uprostřed jsou tam stejně platní jak nikdo doma… : -)
Zatímco posádky bojují mezi brankami, v kuchyni se již chystají gulášové hody. Ty přichystalo v týdnu před Trnávkou několik zručných kuchařů a celé to měl pod palcem Hájos. Protože vydávání guláše bylo naplánováno na půl šestou, bylo třeba začít pokrmy postupně ohřívat. Nakonec akce guláš dopadla na výbornou, strávníci byli spokojeni, interní oddílová porota pak vyhodnotila jako nejlepší guláš ten Vlaďky. No, kdyby věděli, co všechno v něm bylo :o))))
Voda teče ještě nějaký čas po dojetí poslední posádky slalomu, takže se řada posádek vydává na trénink sjezdové trati. Právě na ní se rozhodne o nominaci na MS 2007, takže je potřeba vše prokoumat do posledního detailu. My se po vypnutí vody vydáváme sundat branky a uklidit posty rozhodčích, a pak se již můžeme začít těšit na guláš(e).
Po dobrém guláši přijde vhod dobré pivko, a když je navíc zadarmo, tak není co řešit. V šest hodin byla odstartována tradiční Šťastná hodinka, která trvala až do vypití osmé bečky. Úderem se uskutečnilo vyhlášení výsledků, které se letos poprvé přesunulo z místa pod mostem do stanu Ježka. Jak se následně ukázalo, byl to krok správným směrem, protože atmoška (tzv. atmáč) byla prostě fantastická.
Další program obstarala tradiční videa z nejrůznějších závodů, která uzavřel sestřih ze Salzy od Rakušanů. Do toho Jindra vytáhl lahvinku whisky, jelikož v neděli byvše oslavivše (sákryš, když se probíral minulej budoucí čas, tak jsem asi chyběl) své narozeniny, neboli významné životní jubileum. Využili jsme tedy této vzácné příležitosti, abychom tomuto skvělému závodníkovi popřáli hodně zdaru do dalších soutěží, mnoho úspěchů v soukromém i pracovním životě, a tak dále, a tak dále, své zdravice zaslaly i mnohé pracovní kolektivy z regionů, no však to znáte. I když asi řada lidí byla ráno docela ráda, že jsi Jindro skončil tou Metaxou a nevytáhl jsi další láhev – to bychom asi ze dvou šestek museli složit jednu :o))
Zatímco se do útrob přítomných postupně zvrhávala whisky a na plátně zvrhávali a závodili raftaři, za pódiem se již přichystali umělci z kapelky Pod Altánem, kteří již na Trnávce zdomácněli. Rozjeté publikum vytvořilo dokonalou atmosféru a dožadovalo se dalších a dalších přídavků. Chlapcům vždycky do plánovaného odchodu něco vlezlo, obvykle velmi urgentní požadavek na nějakou píseň, kterou prostě ještě MUSÍ zahrát, jinak by to nešlo. Když už hráli asi tak patnáctou poslední píseň, vydyndali jsme z nich ještě Pytlíka od Semtexu a pak jsme je již milosrdně nechali odejít. Chlapci, nebylo to špatný, ale příště si asi pozveme nějakou komornější záležitost, takhle se vůbec nedá spát, navíc mi furt někdo upíjel pivo z půllitru, výčepní nestíhají výčepovat a tak dále… :o)) Na místo podaltánařů nastoupila další útočná hudební formace, tentokrát přímo z mimoplanetárních, leč řádně zasíťovaných intergalaktických prostorů. Jejich hudební smršť vytáhla na parket i takové osobnosti, jako je úspěšný výčepní a začínající zkušený rafter Lojza, který nám předvedl několik nezapomenutelných tanečních kreací. Končilo se tradičně někdy ke čtvrté hodině, plus mínus autobus.
V neděli ráno bylo některým lépe, jiným hůře, ale tak už to v životě chodí, že. Po lehké, ale nutričně hodnotné snídani jsme se vydali odvézt auta dolů k cíli. Pak nás již čekaly přípravy na start, neboť naše posádka s číslem dvanáct startovala ještě před jedničkou, abychom byli v cíli první a stihli nachystat vše potřebné pro odvoz rafterů a raftů. Naší přítomnosti na startu využila řada vtipálků ke zmatení dalších rafterů, kteří měli startovat po nás. Hláška „dělejte, už startuje dvanáctka!“ vyvedla z míry hned několik závodníků.
Jízda byla pěkná a plynulá, na lodi vládla dobrá a tvůrčí atmosféra, průjezd kanálem se nám vydařil jako dlouho ne, v korytě říčky cesta příjemně ubíhala, vůkol šuměly břízky i jedle, včelky létaly z květu na květ, vlnky krásně šplouchaly, poletující zástupci opeřené fauny krásně zpívali, no prostě nedělní výjezd na lodičkách, jak má být. V cíli jsme s přehledem první, takže mě velmi překvapuje, když tomu není tak ve výsledkové listině. Jistě se jedná o nějakou cílenou provokaci a zásah z vyšších míst, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Převlékám se do suchého a jdu pomáhat nandavat rafty na auta a vleky. Nakládám do vozu posádku Ježků a vyrážím směr start. Ještě se otočím jednou a pak již čekáme na příjezd Žen. Konečně se objevují první posádky a za chvíli máme v ruce výsledky. Ženy jsou třetí, ale s minimálním časovým odstupem, takže si mohou začít balit a bukovat letenky na výlet do Jižní Koreji.
Vyvážíme nahoru poslední čluny a nastává závěrečná fáze letošní Trnávky – balení, skládání ježčího stanu, vyhlášení, uklízení a odjetí. Ženy vytahují šampáňo a radují se z postupu, já vytahuji ze Standy peníze za dopravu a také se raduji. Balíme si našich pět švestek a vyrážíme směr Praha. Ještě cestou vracíme vlek a pak už hurá za počítač. Doma tradičně zjišťuji, co všechno jsem zase na Trnávce nechal, naštěstí jsme neodjížděli poslední, takže to vcelku dobře dopadlo. Jenom teď budu navštívit několik mnoho lidí a zapomenuté věci si vzít.
Šestková Trnávka nám přinesla velkou radost v podobě postupu Žen na MS (a prvního místa Hájosovců, pochopitelně), ale i jinak to byl vydařený víkend. Doufáme, že se u nás líbilo i zahraničním posádkám a příští rok přijedou opět a ještě v hojnějším počtu. Tož tak.