Zhruba tak nějak o nějakém víkendu v květnu se pravidelně konává brigáda na Trnávce, v posledních letech kombinovaná s pouštěním vody a trénováním. Naší hlavní činností je údržba překážek a podlahy v teskáčích. Letos jsem kapku zaváhal s anoncováním možnosti tréninku veřejnosti, protože mě tak nějak nenapadlo, že většina lidí do mého stolního kalendáře prostě nevidí a je třeba je upozornit na některé z webových stránek. 
Vzhledem ke skutečnosti, že jsem cestou na Trnávku ještě musel zásobit kozí farmu v Krasolesí několika pytlíky ovsa, měl jsem svůj diář doslova našlapaný hned od ranního kuropění. Oves je totiž třeba vyzvednout v Cholupicích, pak uskladnit na vleku a v autě a odpoledne nezapomenout vlek připojit za auto. Navíc jsem ještě potřeboval přezout zimní gumy a konečně nahodit letní, takže vcelku příliš skutečnost, že se odjezd směr Vysočina uskutečnil v době, kdy většina lidí na Trnávce již rozjížděla příjemný večírek. Na druhou stranu to však mělo tu výhodu, že bylo alespoň na silnicích krásně volno. Někdy v půl jedenácté jsem vcelku naivně volal Hájosovi, kdyby náhodou šli všichni spát, abychom věděli, do kterého pokoje se máme nakýblovat. No, tento telefonát se nakonec ukázal jako hola zbytečný : -)))) Nakonec jsme úspěšně dosáhli kozí farmy, zanechali zde vlek s ovsem a vyrazili na Trnávku. Tu bychom našli i se zavázanýma očima, neboť zde byl v plném proudu bujarý večírek. Jelikož vynikající závodník a super bezva kámoš Libor slaví se v tento jinak vcelku všední a obyčejný den dožívá významného životního jubilea, předáváme mu pěkný a praktický dárek - posilovací soupravu Arnold, neboli činky. Součástí dárkového balení je i časopis plný kulturistů a kulturistek. Z titulků na obalu mi utkvěl v paměti zejména Žhavý hrudník, což se ovšem k mému překvapení týkalo nějakého chlápka… Uvidíme, jestli se Libor nechá inspirovat a někdy nás překvapí žhavým hrudníkem…
Jinak se během večírku řešila celá plejáda nesmírně zajímavých a pro chod života, vesmíru a vůbec velmi důležitých témat, takže je pro mě velmi obtížné, ba dokonce nemožné, vybrat nějaká a kapku je zde přiblížit. V sobotu teče voda od půl jedenácté, takže je vcelku i prostor pro relativně poklidné vstávání. Pro opravu překážek přivezl Hájos nějaké fasádní desky, či co to je, tak snad to bude na překážkách držet. Máme však pouze dvě aku vrtačky, takže se této činnosti může věnovat pouze minimum lidí, což má ale i své nesporné výhody. Zbývá totiž dostatek jedinců, kteří mohou postávat kolem a nešetřit cennými a potřebnými radami.
Blíží se ale čas pouštění vody, takže se nafukují čluny a my se převlékáme do vodního, jak se následně ukazuje, nikoliv však koupacího úboru. Protože Šarin dorazí někdy po poledni, doplňujeme se do počtu čtyř Martinou Beruškou. I když to většině lidí přijde jako naprosto šílený a zcestný krok, který nás zcela jednoznačně musí dovést do záhuby, kupodivu se nám daří nevykoupat se. V kombinovaných sestavách jezdí ostatně všechny posádky, Racingům chybí Mirek a Managerům Kuba a některý člen rodiny Láchů.
Po polední pauze se opět vrháme vstříc vodnímu živlu. Počasí je nádherné, voda krásně teplá, prostě pohodička. Přijíždějí i Ženy, které pilují své technické finesy na šestce. Dorazil také Šarin, takže můžeme potrénovat v naší kompletní sestavě. Po několika jízdách se střídám s Jindrou, což se ukazuje jako velmi netaktický krok. Zatímco jsem se dlouhá léta snažil ostatním kolegům v posádce vsugerovat dojem, že prostě na háčku nejde zabrat víc, než zabírám já, Jindra jim ukazuje, že to jde… Fakt díky, Jindro : -))) V této souvislosti mě napadá vtip, jak se baví dva kámoši a jeden říká druhému: „To, že jsi svedl ženu, to bych ti ještě dokázal odpustit. Ale to, že jsi jí ukázal, že to jde i více než jednou, tak to t teda nedaruju!“
Když odtekla voda z koryta, jdeme pojíst něco dobrého a po decentní pauze se vydáváme za pracovními úkoly. Libor se Šarinem za dohledu četných ctitelek a obdivovatelek.opravují překážky, já s Petrem převěšujeme branky, abychom zítra nejezdili to, co po dnešku už dokonale umíme a nemáme na tom absolutně co zlepšovat. Další pracovní četa dává do kupy rozpadlou podlahu v teskáči. Když je vše potřebné uděláno, vyrážíme s Martinou do Krasolesí na návštěvu a pro vlek. Přijíždíme akorát v momentě, kdy naši hoši z Lojza týmu dávají Finům branku a strhávají vedení dosud vyrovnaného duelu, ve kterém nejprve prohrávali a následně vyrovnali, na svou stranu. Chladní seveřané se ještě pokusí odvolat svého gólmana a ten skutečně opouští svou svatyni, ale obětavě vybojovaný kotouč míří z Vejbovy hole neomylně přímo do opuštěné klece chladných seveřanů a maří tak jejich veškeré naděje na zvrat duelu. Zatímco se celý náš malý národ zalyká pocity štěstí nad postupem do finále našich podceňovaných a generačně obměněných hochů a skáče hop, hop, hop, většině obyvatel farmy v Krasolesí je to srdečně šumák… Že to ignorují kozy z Německa či Holandska, to bych ještě pochopil, ale absolutní nezájem čistokrevných typicky českých koček a jejich koťátek, to je skutečně na pováženou a důvod k zamyšlení současně.
Večer se ještě se Šumákem a jeho synkem Tomášem vydáváme na večeři k Siblíkovi, kde akorát střídáme většinu našich kolegů a kolegyň, kteří již pojedli a vracejí se zpět. Naštěstí nesnědli všechno, takže i na nás něco dobrého zbylo, takže sytíme hladové žaludky a vracíme se zpět na Trnávku, kde se chystá promítání videa z Ruska a Ekvádoru. Když je vše nachystáno, usedáme na židle a kocháme se statečným bojem našich chlapců a děvčat o evropské medaile. Také poznáváme alespoň malý kousek z kulturního života našich slovanských bratří. Večer pak probíhá večírek, ostatně co taky jiného, že. Ráno se objevují další členové, přijíždí Renča a Kuba. Dostavuje se také štáb České televize, který zde omrkává terén pro natáčení nějakého soutěžního pořadu, ve kterém totální neplavec s fóbií z vody sjede Trnávku. No, vzhledem ke skutečnosti, že televizi nevlastním, tak to radši nebudu komentovat. Pro potřeby televize sjíždí kanál tři dvojice na čtyřkách a pak se vydáváme se na vodu v kompletní sestavě. Kupodivu se ukazuje, že i na Trnávce můžeme zajet pěknou, když tedy ovšem chceme : -) Jelikož nás však zvolna opouštějí i poslední zbytky sil a chatrného zdraví, s Liborem to balíme a Šumák se Šarinem si ještě užívají jízdu ve dvou.
No a to je z tréninkové a brigádní Trnávky tak nějak všechno. Počasí se povedlo, nepovedlo se přilákat více lidí, což příští rok musím napravit. Tož tak.