Ve středu odpoledne se obvykle koná trénink, pokud se tedy zcela mimořádně nekoná něco jiného. Po tréninku pak následuje teoretický rozbor života, vesmíru a vůbec v některé ze strašnických restaurací. Ve středu jsme se ve strašnické restauraci V nebi sešli v hojném počtu, a to z několika důvodů, konkrétně ze dvou: Šumák zde celebroval své kulaté životní jubileum, a také jsme byli zvědaví na fotky, dojmy a zážitky navrátilců z Ruska. 
Sešli jsme se v počtu opravdu hojném, dorazili také zástupci nejmladší oddílové generace - Daniel a Mates. Je vidět, že oba členové mají úctu svým rodičům, neboť se nad nimi slitovali, nenechali je sedět doma a vzali je s sebou. To je od nich hezké. Daniel dal sice znechucení nad tím, že mu takovej senza mejdan zkazila přítomnost rodičů najevo tím, že celý večer prospal, ale to je holt život. Maminka Matesa Vlaďka má zase zajímavý hudební repertoár do restaurací.
Někdy po desáté hodině se konečně pořádně odvázala a začala zpívat ukolébavku. Přidal bych se, ale tenhle song od Fišmistrů neznám... Inu, člověk se v hospodě má stále co učit, že...
Co mě taky potěšilo, byla super kachénka, kterou si pro zkrácení dlouhé chvíle v nudné společnosti nudnými rodiči vzal s sebou Mates. Plyšová kachnička po zmáčkutí bříška krásně kvákala :-) 
Ale zpět k tomu, proč jsme se zde vlastně sešli. Šumák slavil dvacáté narozeniny a docela mu to šlo. Aby taky ne, když už je slavil podruhé :-) 
Dostal od nás spoustu krásných a praktických dárků, například helmu či návleky na ruce, aby mu v chladných vodách nebyla na háčku zima na prsty. Svou historickou helmu Šumák jistě rád věnuje nějakému muzeu o historii vodních sportů na území dnešních Čech a Moravy. Bohužel jsem nějak zapomněl pořídit nějakou publikovatelnou fotku tohto skvělého závodníka, ale to snad nevadí...Příjemný večer jsme zakončili někdy tak plus mínus po desáté, už si přesně nepamatuju, jestli to bylo deset minut nebo šedesát devět :-) Tož tak.