Závody doslova klepou na dveře, takže nastal nejvyšší čas vylézt z loděnice a vsednou na opravdovou a nefalšovanou divokou vodu. Divokou vodou byla zvolena Sázava, termínem neděle 19. března, krátce po poledni. Ovšem již od časného rána se u Hájků v Cuřínově ulici konala velkolepá akce, na které jsem bohužel nebyl, takže ji znám pouze z vyprávění. Zcela určitě jsem přišel o hodně, protože se servírovala vzácná a vybraná jídla (labuť na smetaně nadívaná holoubátkem či krůta na tamiflu a další specialitky), nechyběly obložené mísy, plechy buchet a koláčů, zmrzlinové poháry, nejrůznější kávy, čaje a další a další nápoje a pokrmy. K tomu všemu se pouštěly na DVD pikantní a dosud nezveřejněné záběry především z Ekvádoru. Když byl sněden poslední drobek a skouknuta poslední vteřina filmu, přesunuli se účastníci párty směr Braník.
Zde se naložily věci, čluny, dostavili se další účastníci zájezdu a pak již hurá směr Kamenný přívoz. Zde se převlékáme do pádlovacích věcí a Transitem se přesunujeme do Krhanic. Dofoukáváme čluny, rozdělujeme se do posádek a vzhůru na řeku. Hned po prvních metrech je jasné, že dnešní plavba nebude zcela plynulá. Nad jezem je souvislá ledová vrstva, která je však dostatečně tlustá a tak ji nakonec hravě překonáváme. Pravda, občas se někdo proboří, ale situace není až tak dramatická, jak by se mohlo na první pohled zdát. U dalšího jezu je však led tenčí, takže ho obcházíme po břehu. 
V Kamenném přívozu již čeká transit, takže navazujeme čluny a přemisťujeme se opět do Krhanic. Po absolvování druhé jízdy následuje ještě jízda třetí, závěrečná. No a pak již nezbývá nic jiného, než se opět převléci a vydat směr Braník. První letošní (a nejspíš asi i jediný) trénink na Sázavě se vydařil, počasí nám nadmíru přálo, jenom se mi zdálo, že je to pádlování nějaké namáhavé... Tož tak.