Mistrovství Evropy se mělo původně uskutečnit v Bosně, ale nakonec se řízením osudu vydali závodníci bojovat o medaile evropských šampionů do Ruska, na řeku Belaja. Z našeho oddílu se do země, která dala světu socialismus, Lenina, prvního kosmonauta ale také Dostojevského či Vysockého, vydaly dvě posádky. Ženy jely obhajovat „zlatý hattrick“ z ME 2002 v Německu a Rakousku v inovované sestavě s Karolínou a Martinou Beruškou. Hájos se svojí družinou jel do Ruska s cílem zabodovat hlavně ve slalomu a pokusit se vybojovat nějaké slušné umístění ve sprintu a sjezdu. Hanka jela s Indiánkami na jejich první velkou mezinárodní akci s cílem zabojovat a vidět, jak to dopadne (dopadlo to výborně). Zdeněk tam zamířil v roli náhradníka a Standovi tradičně v roli šéfa výpravy. Standovi se nakonec funkce kapku nakumulovaly, neboť na Belaji dělal hlavního rozhodčího.
Nebudu si zde vymýšlet nějaké zprávy o tom, jak proběhl let a cesta na místo závodů, to se mi doufám podaří vypáčit vhodně cílenými otázkami přímo od účastníků šampionátu. Vzhledem k tomu, že v zemi, kde zítra znamená včera, nemají k dispozici internet, museli jsme se spokojit s občasnými telefonáty a SMS či MMS zprávami.
První informace hovořily o tom, že řeka je dost náročná. První den plavaly jenom Indiánky, ale pak už se to koupalo tak nějak všechno. Zejména poslední skok zhruba kilometr před cílem sjezdu byl mimořádně výživný, plavaly zde postupně kompletně všechny rafty, poslední tréninkový den ho všechny posádky pro sychr vynechaly. Počasí bylo během tréninků pěkně ohavné, dokonce došlo i a sněžení. V kombinaci s koupelemi v ledové vodě se není co divit, že se většina závodníků potýkala s drobným nachlazením.
V Head to head se našim podařilo dosáhnout na páté místo, o jednu příčku nad nimi skončili Trojáci. Ženy ve finálové jízdě podlehly Mistrálkám, první bronz na šampionátu si připsaly Indiánky. Do slalomu jsme tradičně vkládali velké ambice, ovšem pro Hájosovce z toho nakonec bylo třetí místo za druhým Ruskem a první Trójou. Ženy poprvé na velké mezinárodní akci nevyhrály slalom, když je porazily Mistrálky, které tak nakročily za celkovým vítězstvím. Indiánky potvrdily „panenkovskou“ tréninkovou slalomovou školu a ke třetímu místu z H2H přidaly další bronz ze slalomu. Nedělní sjezd se jel na nižším stavu vody, což vedlo rozhodčí ke zkrácení trati. Závodníci tak nemuseli absolvovat obávanou závěrečnou peřej, která byla za nižší hladiny vyloženě nebezpečná. Hájci si dojeli pro čtvrté místo, Trója byla druhá, vyhrála první ruská posádka. Stejné pořadí bylo i v celkovém hodnocení. Ženy se hned po startu dostaly do sevření dalších člunů, takže se musely postupně probojovávat z pátého místa. Slovenky jim ujely hned po startu a stylem start - cíl si zkompletovaly „zlatý hattrick“, na Ženy zbylo druhé místo. Indiánky zabojovaly i ve sjezdu a byl z toho skvělý třetí bronz.
Večer po závodech čekalo na závodníky na stolech šest piv, láhev vodky a nějaké džusy, takže startovní základ dobrého mejdanu byl zajištěn. Standa mi pak do telefonu říkal něco o šampáněch, která jsou vylepšována zmiňovanou vodkou, takže soudím, že se večírek zdárně rozjel.
Zajímavé byly i ceny, které posádky dostaly. Trojáci si přivezou domů pěknou mikrovlnnou troubu, Ženy zase nějakou minivěž. Jak říkal Standa, tak organizace byla vynikající, vše bezvadně klapalo, prostě pohodička. Jakmile se mi podaří z našich, ruskou vodou a vodkou zocelených, hrdinů a hrdinek, dostat nějaké podrobnější informace, rád se s vámi o ně podělím. Tož tak.