Až na samotný raftový Olymp dokráčely na mistrovství světa v Ekvádoru raftařky z klubů RK Stan/RK Trója. Vítězství ve více než hodinovém sjezdu jim přidalo do bohaté sbírky medailí kov nejcennější – zlatou medaili absolutních světových královen raftingu. Navázaly tak nejenom na své druhé místo z MS před dvěma lety, které se jelo na vltavských Čertových proudech pod Lipenskou přehradou, ale také na historicky první vítězství českých raftařek na MS. V roce 2001 se na světovém šampionátu v Západní Virginii v USA poprvé vypsala kategorie žen a barvy České republiky zde hájila prostějovská posádka Tygříků. Tehdejší nejlepší česká ženská posádka vyhrála po nevydařeném sprintu nejprve slalom a když posádka Tygříků dojela první i do cíle sjezdu, bylo o historicky první celkové zlaté medaili z MS pro Českou republiku rozhodnuto. První celkové prvenství v kategorii mužů vybojovala v roce 2003 na Čertových proudech posádka RK Trója.
| Standovo zpravodajství z Ekvádoru | ||||
| Výsledky MS v Ekvádoru | ||||
Definitivní „střídání stráží“ nastalo v roce 2002, kdy se konalo mistrovství Evropy v kategorii R6, které současně sloužilo pro dvě nejlepší české posádky jako nominační závod na světový šampionát na Čertových proudech. Jezinky měly vynikající formu od prvních jarních závodů a vydržela jim to až do vítězného konce sezóny. Na mistrovství Evropy se závody head to head a slalom konaly na olympijském kanále v Aughsburgu, sjezd byl uspořádán na Salze. Jezinkám se podařilo jako první české posádce poprvé v historii vyhrát vyřazovací sprint a vytvořily si tak výbornou pozici před slalomem, který patří mezi jejich nejsilnější disciplínu. Ten vyhrály naprosto suverénním způsobem, když projely trať mnohem lépe než většina mužských posádek. Dvě disciplíny, dvě zlaté medaile – ovšem Jezinky se na závěrečném sjezdu rozhodně nehodlaly šetřit nebo přehnaně taktizovat. Nejrychlejší jízdou si zkompletovaly „zlatý hattrick“ a otevřely si tak cestu na mistrovství světa.
Sehrané posádce se ovšem bezprostředně po mistrovství Evropy zkomplikovala situace těhotenstvím levého zadáka Šárky Znamenáčkové. I když, na druhou stranu – termín si Šárka vybrala opravdu výborně :-) Zimní přípravu a první polovinu sezóny s Jezinkami absolvovala Míša Schutová, zatímco Šárka se udržovala v kondici, seč jí to rostoucí bříško dovolovalo. Necelých čtrnáct dní po narození Kristýnky se Šárka posadila do raftu na závodech v Čunovu a příprava na raftový svátek mohla finišovat opět v kompletní sestavě. Přes léto najížděly Jezinky objemy na rybníku v Čechách, za tekoucí vodou se vydaly na rakouskou Salzu.
Mistrovství světa na Čertových proudech se stalo pro české raftaře „událostí století“, řada lidí od Jezinek nečekala nic jiného, než vítězství. Hned v úvodním sprintu nezajely Jezinky optimální čas, ale úder přišel z nečekané strany. Při čekání na startu H2H s posádkou Jihoafričanek smočila Petra Plavjaníková zcela mimoděk konec pádla zlehka ve vodě. Bohužel si této drobné chyby všimli členové jihoafrické výpravy a po jízdě podali oficiální protest. Závodník totiž nesmí ponořit pádlo do vody před startovním pokynem. Přestože Jezinky své soupeřky s přehledem porazily, protest Jihoafričanek jury přijala a do dalšího kola naše děvčata nepostoupila.
Hned na úvod tedy velmi nepříjemná studená sprcha, která zamávala nadějemi na celkové vítězství. Všichni věděli, že když Jezinky v následujícím slalomu prodají to, co umí, nemají v této disciplíně konkurenci. Ovšem zda se jim to po nepovedeném vstupu do závodů podaří, to byla otázka...
Druhý den však bylo všechno jinak a veškeré pochybnosti zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Za naprosto neuvěřitelné atmosféry, kdy naše posádky povzbuzovalo tisícihlavé publikum, vystřihly Jezinky svou druhou slalomovou jízdu naprosto famózním způsobem a večer si mohly na břehu lipenského jezera pověsit na krk svou první zlatou medaili z mistrovství světa.
Naděje na celkové vítězství se však navzdory úspěchu ve slalomu pohybovaly v čistě teoretické rovině, bodová ztráta z H2H byla příliš velká. Vedoucí Novozélanďanky by se musely zvrhnout nebo zůstat viset dlouhé minuty na kameni, aby je naše závodnice předstihly v celkovém hodnocení. Za deště a v mlžném oparu odstartoval pod hrází lipenské přehrady sjezd přes Čertovy proudy. Jezinky vyjely na druhé pozici, ovšem u Kobylí hlavy se propadly na třetí příčku, když je předjely rychlejší Slovenky. Ty dokonce atakovaly vedoucí Novozélanďanky, ale pro nedostatek místa je nemohly nikde předjet. Stejné pořadí na čele závodu vydrželo i na Čertových proudech a ztráta na druhou slovenskou posádku nedávala moc velké naděje na změnu pořadí. Zhruba kilometr před cílem se ovšem kvůli nepříliš vhodně najeté stopě vydaly Jezinky okolo ostrova neobvyklou pravou stopou. Díky většímu stavu vody však byla tato trasa rychlejší, než levá, a tak se z ničeho nic Jezinky vynořily před překvapenými Slovenkami. Do cíle zbývaly pouhé stovky metrů, takže šance slovenských Mistrálek na předjetí byly nulové. Druhé místo zajistilo Jezinkám i stříbrnou medaili v celkovém hodnocení a pomohlo tak zapomenout na nešťastný vstup do šampionátu.
V následujícím roce se po náročné sezóně dostavil určitý pokles formy, čehož hodlala využít posádka Tygříků. Vrcholem sezóny totiž byla říjnová cesta na závody do Ekvádoru, které sloužily pořadatelům jako generálka na MS 2005. Dvě nejlepší mužské a ženské posádky z České republiky zde ovšem bojovaly nejenom o celkové umístění, ale hlavně o pozici reprezentační jedničky pro mistrovství světa 2005. Vydařený rok a větší hlad po vítězství favorizoval prostějovské raftařky, naopak Jezinky neměly sezónu zajetou úplně podle svých představ. Pobyt v Ekvádoru však posádku opět dokonale stmelil a výsledkem byly tři zlaté medaile a letenky na mistrovství světa 2005.
No a jak to bylo v Ekvádoru, to už víte sami :-)
Na světový šampionát do Ekvádoru ovšem nejely české reprezentantky jako Jezinky, ale prostě jako Ženy. Tento dlouholetý název jim lezl na nervy tak dlouho, až letos na jaře po závodech na Kamenici přelezl pověstnou míru trpělivosti. Žádný jiný název ovšem zvolen nebyl, takže nikdo nebral ohledy na nebohé žurnalisty, kteří po večerech smolí své namyšlené traktátky a neustále opisovat a vymýšlet různé varianty „posádky z klubů RK Stan/RK Trója“ je velmi vyčerpává... Je to pomalu ještě horší než Tygříci (tak schválně: Tygříci vyhrály, nebo vyhráli? Nikdo mi nedokázal odpovědět...) Asi vyhlásím stávku nebo uspořádám demonstraci či nějakou výstražnou pitku v lokále nižší cenové skupiny...Tož tak.P.S. Snažil jsem se zde stručně shrnout cestu našich děvčat ke světovému zlatu. Psal jsem to v rychlosti a z hlavy, takže pokud jsem se někde dopustil nějaké nepřesnosti, rozhodně to nebylo úmyslem. Když na nějakou nesrovnalost přijdete, dejte mi prosím vědět. Stejně tak se ozvěte, jestli budete mít pocit, že jsem na nějaký zásadní mezník zapomněl :-) Díky. F.