Závěrečný mejdan sezóny patří mezi velmi příjemné a akce, ovšem pro nás, obyčejné a tendečně zaměřené pisálky, má tento velkolepý podnik drobný háček. Jde totiž o to poutavě a čtivě popsat večírek, ve kterém se především pařilo a nic moc jiného se zrovna nedělo, a ze kterého si toho člověk navíc zrovna příliš nepamatuje. No, ale nějak se s tím snad vyrovnám. Do Syblíkovy knajpy v Želivi jsme s Martinou dorazili z našeho klubu jako první, což bylo mimo jiné zapříčiněno tím, že jsme nejeli z Prahy, ale z Krasolesí, což je relativně kousek. Pokrafali jsme s přítomnými raftaři z Hodonína, podebatovali na téma jesli by se nám líbila jachta za patnáct nebo za dvacet milionů (hodonínští se totiž cestou zastavili v Brně na nějakém veletrhu) a zvážili možnost jezdit na závody slušně vybaveným karavanem za cécéá čtyři a půl melounku. Protože se však rychle stmívalo, nastal čas řešit naši aktuální ubytovací situaci, což obnášelo najít paní Syblíkovou a vyžádat si od ní klíče od teskáče. Obojí dopadlo na výbornou, takže jsme se přemístili na Trnávku, zde nechali auto, vybalili spacáky a vydali se zpět do restauračky. Cestou jsme potkali Mirka s Jarkou a Petrou, takže jsme jim předali klíčovou štafetu a následně dokončili přesun do hospody. Zde se již objevilo více známých tváří, přisedli jsme tedy ke stolu se Standou a dalšími lidmi, a pokračovali v přerušené konzumaci. Postupně se objevovalo čím dál tím víc lidí a sál se začal plnit. Dorazila i partička ET v síti, která se tradičně starala o hudební produkci. Bohužel nedorazila kapelka, neboť ji sklátila zákeřná choroba, ale chlapci a dívky ji dokázali hravě zastoupit. Alespoň se budeme těšit na léto o to víc :-) Na rozdíl od minulého večírku, který následoval bezprostředně po našem vypečeném oddílovém večírku, přijeli tentokrát všichni členové našeho raftového sdružení čerství, usměvaví a odpočatí. Velká pozornost se zcela po právu soustředila na úřadující mistryně světa, které přijely až na Míšu všechny, a na mistry světa ve sjezdu a celkově druhé Šamany. Ti dorazili pouze dva, ale oproti loňsku docela úspěch. Když se podařilo zprovoznit a zapojit multimediální projekční zařízení, shlédli jsme jednak Standův záznam z Ekvádoru, a pak tuším i obrázky z Kenvelo Cupu Trnávka 2005. Po této audio-vizuální vložce se slova ujal Jeron a začalo vyhlašování a dekorování... Naši hoši převzali megaláhev ohnivé vody za umístění v Českém poháru, Ženy pak několik darů a květin za několik prvních míst. Triumf na MS jim bude připomínat zarámovaná titulní stránka z Ekvádorského deníku, kde je jejich fotka. Velmi vtipný dárek! No a po skončení dekorování nezbylo nic jiného, než se začít řádně a důstojně veselit a bavit. Což nám šlo myslím velmi dobře, dokonce bych si dovolil najít určitou souvislost s klesající hladinou ohnivé vody v lahvi(ích). Velmi příjemným zpestřením a doplněním večírku byl bohatý raut, který byl průběžně doplňován a nasytil snad i toho největšího jedlíka. Stoly se prohýbaly pod náporem nejvybranějších lahůdek, takže si člověk mohl jenom položit řečnickou otázku: No není ten rafting fajn sportovní disciplína?
Závěrečný mejdan sezóny patří mezi velmi příjemné a akce, ovšem pro nás, obyčejné a tendečně zaměřené pisálky, má tento velkolepý podnik drobný háček. Jde totiž o to poutavě a čtivě popsat večírek, ve kterém se především pařilo a nic moc jiného se zrovna nedělo, a ze kterého si toho člověk navíc zrovna příliš nepamatuje. No, ale nějak se s tím snad vyrovnám. 
Do Syblíkovy knajpy v Želivi jsme s Martinou dorazili z našeho klubu jako první, což bylo mimo jiné zapříčiněno tím, že jsme nejeli z Prahy, ale z Krasolesí, což je relativně kousek. Pokrafali jsme s přítomnými raftaři z Hodonína, podebatovali na téma jesli by se nám líbila jachta za patnáct nebo za dvacet milionů (hodonínští se totiž cestou zastavili v Brně na nějakém veletrhu) a zvážili možnost jezdit na závody slušně vybaveným karavanem za cécéá čtyři a půl melounku. Protože se však rychle stmívalo, nastal čas řešit naši aktuální ubytovací situaci, což obnášelo najít paní Syblíkovou a vyžádat si od ní klíče od teskáče. Obojí dopadlo na výbornou, takže jsme se přemístili na Trnávku, zde nechali auto, vybalili spacáky a vydali se zpět do restauračky. Cestou jsme potkali Mirka s Jarkou a Petrou, takže jsme jim předali klíčovou štafetu a následně dokončili přesun do hospody. Zde se již objevilo více známých tváří, přisedli jsme tedy ke stolu se Standou a dalšími lidmi, a pokračovali v přerušené konzumaci. 
Postupně se objevovalo čím dál tím víc lidí a sál se začal plnit. Dorazila i partička ET v síti, která se tradičně starala o hudební produkci. Bohužel nedorazila kapelka, neboť ji sklátila zákeřná choroba, ale chlapci a dívky ji dokázali hravě zastoupit. Alespoň se budeme těšit na léto o to víc :-) 
Na rozdíl od minulého večírku, který následoval bezprostředně po našem vypečeném oddílovém večírku, přijeli tentokrát všichni členové našeho raftového sdružení čerství, usměvaví a odpočatí. Velká pozornost se zcela po právu soustředila na úřadující mistryně světa, které přijely až na Míšu všechny, a na mistry světa ve sjezdu a celkově druhé Šamany. Ti dorazili pouze dva, ale oproti loňsku docela úspěch. 
Když se podařilo zprovoznit a zapojit multimediální projekční zařízení, shlédli jsme jednak Standův záznam z Ekvádoru, a pak tuším i obrázky z Kenvelo Cupu Trnávka 2005. Po této audio-vizuální vložce se slova ujal Jeron a začalo vyhlašování a dekorování... Naši hoši převzali megaláhev ohnivé vody za umístění v Českém poháru, Ženy pak několik darů a květin za několik prvních míst. Triumf na MS jim bude připomínat zarámovaná titulní stránka z Ekvádorského deníku, kde je jejich fotka. Velmi vtipný dárek! 
No a po skončení dekorování nezbylo nic jiného, než se začít řádně a důstojně veselit a bavit. Což nám šlo myslím velmi dobře, dokonce bych si dovolil najít určitou souvislost s klesající hladinou ohnivé vody v lahvi(ích). Velmi příjemným zpestřením a doplněním večírku byl bohatý raut, který byl průběžně doplňován a nasytil snad i toho největšího jedlíka. Stoly se prohýbaly pod náporem nejvybranějších lahůdek, takže si člověk mohl jenom položit řečnickou otázku: No není ten rafting fajn sportovní disciplína?