Závody čtyřek na Trnávce patří každoročně mezi největší akce pořádané naším oddílem, letos se navíc Trnávka nesla ve znamení našeho hlavního partnera, firmy Kenvelo. Takže se celá tahle taškařice jmenovala Kenvelo Cup Trnávka :-) Na závody se vytvořily velmi příjemné klimatické podmínky, takže nic nebránilo tomu, aby si všichni přítomní užívali závodů, jak se sluší a patří.
První část přípravného výboru vyrazila na místo určení už ve čtvrtek večer, zbytek dorážel průběžně během pátku. Já jsem sice chtěl vyrazit také ve čtvrtek v odpoledních hodinách, jak je mým dobrým zvykem, ale když jsem sjížděl z kopečka s autem plným zrní,
odmítly se mnou spolupracovat brzdy. Říkal jsem, co to ten mercedes vyrábí za poruchové vozy, když brzdové hadičky nevydrží ani slabých osmadvacet let provozu? Nebo je rozházel nalítaný slabý milion kilometrů? No nic. Změnil jsem plány, obvolal pár servisů a v pátek ráno jsem si začal užívat svou dovolenou na zotavenou již od časných ranních hodin. Takhle brzo totiž nevstávám ani do práce na ranní... Po příjezdu do servisu to vypadá, že by to měli do odpoledne stihnout, a nakonec to i stihli. Dokonce mi můj zánovní vůz i umyli, což je od nich pěkné. Na Trnávku tedy vyrážíme s Martinou někdy lehce po čtvrté a někdy lehce po páté tam dorážíme. Přípravný výbor vskutku nelenil a vše je nachystáno a připraveno – megastan Ježka stojí, reklamy visí, branky visí, pivo teče... tady je vidět, co všechno lze dokázat při dobré vůli! Každopádně doufám, že na další Trnávku již budu přítomen ve čtvrtek večer a též budu nápomocen nějakou tou radou či případně i drobným skutkem ke zdárnému dotvoření celého díla.
V šest teče voda, takže se směle vrháme do neoprénů, následně do člunu a pak do vln. Tréninkové jízdy stojí tradičně za houby, teda alespoň ty první. Standa se tomu kapku diví, ale nám to ani nepřijde. Přeci jenom, jezdíme spolu již nějaký ten pátek a tak velmi dobře víme, že tréninky na Trnávce nebývají to pravé ořechové. Tak už to prostě neřešíme a bereme to jako neměnnou součást našich raftových životů.
Poněkud dramatická situace nastává po skončení jedné z jízd, kdy v závěrečném skoku dopadáme přímo na zvrhlý raft. V následujících okamžicích všichni zbaběle utekli do vody a nechali mě na raftu samotného. Ve výjezdu z vracáku mi bránil zpětný proud a otočený raft, který mě spolehlivě vždy vrátil zpět pod vodopád.
Nakonec se mi podařilo vyjet a mohl jsem začít sbírat plavající, lehce přitopené kolegy. Pádla jsme měli všechny, Liborova botka se taky za chvíli našla, takže nakonec dobrodrůžo se šťastným koncem. 
Pácháme ještě několik dalších jízd a pak již směřujeme zpět ke svým pořadatelským povinnostem. Příprava prezentace, pověšení branek na závody a sundání těch nepotřebných, dopověšení bannerů a ještě asi tak osmdesátpět dalších nezbytností, které je nezbytné vykonat, statečně vykonáváme. Do prodeje jdou trička Kenvelo Cup Trnávka 2005, je o ně velmi slušný zájem, což je dobře. No a pak nám již nic nebrání, abychom se zapojili do víru večerních oslav. Standa promítá ve stanu Ježka nejrůznější videa s raftovo-závodní tematikou, hudbou to zpestřuje posádka ET v síti. Chlapci si pořídili praktický dopravní prostředek á la Šarin, takže mají výborné zázemí pro své drahé aparáty (tím myslím ty hudební, pochopitelně!) Přes počáteční nesmělost se tanečníci dávají do tance a zábava se rozjíždí na nejvyšší obrátky. Slaví se také nejrůznější výročí a události světového a historického významu. Pokusím se to nějak sesumírovat, pokud bych náhodou na někoho zapomněl, není to temné spiknutí celosvětových tajných sil, ale jednoduše to, že nejsem schopen si všechno pamatovat. (A bude to jenom horší... :-)) Takže: Šarin slavil třicetiny (neopomněl jsem mu důvěrně sdělit, že po třicítce už ten život stojí za houby), Míša slavila nové vizitky, kde má před jménem kouzelná tři písmenka Ing., Martina z Berušek slavila tuším také nějaké narozeniny... no a pak ještě možná někdo oslavoval taky něco, 
fakt nevím. Berušky se předvedly se zelenými hlavami, neboť nedojely na některých závodech tak, jak měly, a sázka je holt sázka :-) Pokud chcete získat nějakou jasnější představu, jak večírek probíhal, vřele doporučuji bohatou fotogalerii. 
V sobotu ráno jsou na programu nejprve ženy, pak muži z tuzemska a nakonec muži z cizozemska. Pro naši posádku to znamená, že vyrážíme na trať v poměrně časných ranních hodinách, ale daří se mi vcelku úspěšně nezaspat. Naše jízdy jsou vcelku ucházející, nakonec stačí na velmi pěkné desáté místo. Na trati úspěšně zápolí i další oddílové posádky, Ženy jsou tradičně první, Michalka s Kočičkama tradičně druhá, Indiánky tradičně třetí, Berušky sedmé – tady si s tou tradicí nejsem až tak zcela jist. Kenvelo Racing Team nakonec získává druhé místo, Manageři jsou na sedmém, již zmíněná posádka P.R. na desátém, Hurvajz s Japonci šestnáctý a Šarin s Kobylkami dvacátý pátý. Uf. Víc už snad nikdo z našeho klubu nestartoval. 
Po pauze na oběd se rozbíhá druhé kolo, ve kterém startují posádky s čísly 41 a vyššími, většina borců z RK Stanu se navíc ještě připravuje na závody hlídek. Během závodů nastává drobné zdržení, neboť se jedna z branek v dolní části trati ocitla bez tyčky. Technická četa se bleskurychle vydává uvést vše do původního stavu, aby se mohlo pokračovat v závodech, přesto pár posádek musí mít opravnou jízdu. Když dokončila závod poslední posádka, nastal čas na tradiční závod hlídek o tradiční cenu – soudek osmnáctistupňového pivka Ježek. Na naše borce zbyla nakonec třetí příčka, bečku vyhráli prostějovští. Při slavnostním ceremoniálu vyhlašujeme též nejstaršího účastníka závodu, kterým je Karel Polívka z královéhradeckého Geoplánu, malý soudek Ježka získávají Japonci, jakožto posádka z nejvzdálenějšího koutu zeměkoule. 
Když slavnostní ceremoniál patří minulosti, nastává čas pro zábavu a další radovánky. Číba pozval jako své předskokany kapelku složenou ze dvou borců, a hráli opravu výborně. Na základě těchto pozitivních zkušeností jim byl nabídnut kontrakt na šestkovou Trnávku, takže se můžeme všichni těšit na jejich další kvalitní hudební produkci. Od Martiny akorát dostali za úkol naučit se Pytlíka od Semtexu, tak snad to hoši zvládnou. S úderem šesté hodiny se začínají roztáčet pípy opravdu naplno a 1600 piv sponzorovaných naším oddílem a pivovarem Ježek míří ke svým šťastnějším a šťastnějším, veselejším a veselejším majitelům. Současně se u stolu Icíků otvírá prezentace na prestižní soutěž v kanálingu o titul Krysa roku. Nejenom v hlavním stanu však tepe srdce zábavy. Nahoře u teskáče Vlaďka s Davidem za přispění dalších dobrovolníků připravují oslavný raut na počet Vlaďčiných narozenin a hlavně nultých narozenin budoucího úspěšného závodníka Matyáše. 
Nemám to sice nějak exaktně podloženo vědeckými a statistickými výzkumy, ale nejspíš se jedná o nejmladšího účastníka Trnávky. 
Protože Matyáš z toho všeho rumraje okolo nemá pojem (nebo pokud ho má, nechává si to pro sebe a nedává to příliš okatě najevo), obdarováváme především Vlaďku, vedle mnoha jiných úžasných a praktických darů bych vyzdvihl červenou bundu s membránou nebo čím vlastně. Snažím se udržet v provozuschopném a komunikativním stavu, neboť někdy před osmou mě čeká telefonát do Radiožurnálu, abych jim řekl něco pěkného o závodech atd. Což se myslím daří, ale to musí posoudit jiní :-)
Zatímco v horní části u teskáče plynule probíhá hodovací párty, v té dolní se většina lidí intenzivně chystá na kanáling – ať již v roli diváků či přímých účastníků. Icíkům se podařilo k běhu kanálem zlákat i zdrženlivé Japonce, takže závod bude mít opravdu hodnotnou zahraniční účast. Po osmé následuje přesun ke kanálu, kde se závodníci houfují na startu a diváci lemují oba břehy a srocují se i na mostech. Vskutku důstojná kulisa! Konečně je odstartováno a aspiranti na Krysu roku se vydávají do kanálu. To se v řadě případů neobejde bez pádů, ale naštěstí vše končí pouze odřeninami. V cíli je dost velká tlačenice, po několika umístivších se závodnících přestávají cíloví arbitři stíhat, takže pořadí na dalších místech je zhola neurčitelné. Ale myslím si, že to nikomu až tak moc nevadí. Probíhá tradiční ráchání a cákání na sebe navzájem a pak se již většina lidí přesouvá zpět ke zdroji, do ježčího stanu. Standa s kolegy připravuje promítací plátno, a tak si všichni mohou vychutnat záběry z dnešních závodů, omrknout raftařský styl svůj i kolegů a všechno to následně důkladně zhodnotit. Borci z Altánu končí za ovací publika své vystoupení a náčiní si začínají připravovat dýdžejové z posádky ET v Síti, kteří berou otěže zábavy pevně do svých rukou. 
Následuje ještě vyhlášení nejlepších závodníků v kanálingu, kteří dostávají praktické dárky v podobě myšek a jedné krysky. Na parketu je za chvíli plno a bečky poskytnuté naším oddílem a pivovarem Ježek se zvolna vyprazdňují a vyprazdňují... 
Po loňském půlnočním překvápku se sličnými dívkami se koná i letos nějaké to překvapení – Kenvelo raut o desáté. Na tácy plné vybraných lahůdek se osazenstvo restaurace vrhá jako pověstné kobylky, takže za chvíli jsou jako vymetené. No a pak již zhola nic nebrání tomu, aby se zábava vydala směr blížící se ráno :-) Také v nedělním sprintu se naší posádce daří dosáhnout vcelku slušného předního umístění, a to i navzdory skutečnosti, že mě veškeré mé síly opustily tak někde zhruba u prvního mostu. Asi jsme to nahoře dobře rozjeli a dál pak frčeli samospádem, nebo nejsem při pádlování až tak potřeba... Kenvelo Racing Team dojel stejně jako v sobotu na druhém místě, až kdesi daleko za posádkou P.R. se umístil raft Managerů.
Že by chlapci podcenili takticko-teoretickou noční přípravu? Nevím, možné to je... Ženy si prvním místem zajistily titul Mistryň České republiky v kombinaci, navíc se mohou pyšnit plným bodovým ziskem.
Takže blahopřejem, jak taky jinak! :-) Na třetím místě za Kočičkami s Michalkou dojely Indiánky, kterým pomohly hodiny Tsutsugamušek ve druhém kole. Oproti sobotě si polepšily Berušky, které si dojely pro páté místo. 
Přestávka tradičně patřila závodu sponzorů, médií a osobností o Pohár starosty města Humpolec. Na trať se postavilo celkem 14 posádek, a ze dvou jízd se jim počítala ta lepší. Po loňském triumfu posádky Sportovních novin se letos z nádherného skleněného poháru radovali zástupci Růžové čajovny. Na pěkném druhém místě dojela posádka humpolecké radnice, ve které zasedl sám pan starosta. Třetí místo si vybojovali zástupci společnosti Geoplan DC. Morálním vítězstvím se ovšem mohly pochlubit všechny posádky, které se nezalekly peřejí a vydaly se vstříc dobrodružství ve vodním živlu. 
Bezprostředně po dojetí poslední vipácké posádky následuje vyhlášení a předání poháru panem starostou. Pak již nic nebrání odstartování druhé části startovního pole. No a následuje již jenom vyhlášení, zabalení a odjezd domů... pro pořadatele ovšem Kenvelo Cup Trnávka 2005 nekončí sbalením člunů – je třeba sbalit vše, co tu bylo v pátek tak pracně rozbaleno. Stan pivovaru Ježek, reklamy, odpadky, popelnice, stupně, úklid nádobí po vipáckém občerstvení a další a další věci čekají na pilné ruce pořadatelského teamu. Kenvelo Cup na Trnávce se myslím povedl po všech stránkách, včetně počasí, které dokáže spolehlivě zhatit dobrý dojem i z jinak velmi precizně připravených závodů. Teď si dáme chvíli pořadatelskou pauzu a po srpnové Rodinné Trnávce nás čeká zářijový Kenvelo Cup Trnávka, tentokrát v kategorii R6. Tož tak.