Rodinná Trnávka si získala své pravidelné místo v kalendáři hned o prvním víkendu v září, ale letos došlo díky Lipnu ke změně, takže jsme se na Trnávce sešli o posledním prázdninovém víkendu. Vůbec nám to ovšem nevadilo, protože počasí se tak nějak snažilo dohnat to, co přes léto zameškalo, a bylo dost v pohodě. A co že se to vlastně na Trnávce konalo? Vedle závodu rodinných posádek se zde konal slalom a sprint mládeže a veteránů, no a po většinu času se konalo volné splouvání a trénování. Většina oddílových účastníků a jejich blízkých se na Trnávku přesunula již v pátek odpoledne. Protože já jsem si tou dobou užíval na posvatebním dýchánku, vydal jsem se na cestu až v sobotu v časných ranních hodinách, takřka za rozbřesku, tedy v době, kdy první stavbaři vyndavají čerstvě umíchanou maltu z míchačky. Měl s námi jet ještě Ondra, ale ten měl nejdřív rozbité auto, pak zaspal, a nakonec v neděli dorazil s mírným zpožděním z nějakého zásadního důvodu, který si už bohužel nepamatuju. Nicméně je vidět, že jablko nepadá daleko od stromu.
Na Trnávce je v době našeho příjezdu všechno připraveno k loďkování, až na pár detailů. Jedním z nich je absence vody v korytě, dalším pak absence Šumáka na břehu. Zatímco první detail bere za své po desété hodině, ten druhý je bohužel celovíkendový. Vedle nesporných pozitivních faktů, jako je například naděje, že bychom se nemuseli vykoupat, má neúčast našeho levého háčka ještě tu nevýhodu, že nebudeme moci potrénovat na šestce. Řešíme to angažováním Zdenka a tréninkem na čtyřce.
Po polední pauze se koná závod rodinných posádek, který má stejný scénář jako v minulém roce. Rodinná posádka se nalodí na startu, splová horní část trati až do bazénu pod mostem, zde proleze jeden člen posádky pneumatikou, následně se rodinka vyhrne z raftu a vyběhne zpátky na start. Zde musí brčkem vysosat kelímek mléka, coly a šampáňa, teprve pak se stopuje čas. Z našeho oddílu se na trať vydala pouze posádka Sváčů, která však doplatila na nedostatek času před startem, když závodníci nestihli pořádně nafoukat člun. Z měkkého člunu jim jeden potomek vypadl, takže ho po většinu cesty lovili a už nějak nestíhali závodit. No nevadí, příští rok to napravíte!
Po rodinkách se na horní část trati vydali mládežníci a veteráni, kteří měli na programu slalom. Raftové naděje se prezentovaly slušnými výkony, za které by se nemusely stydět ani leckteré“dospělé“ posádky, nedostatek zkušeností nahrazovaly zvýšeným úsilím. V kategorii veteránů se naopak prezentoval rozvážný a zkušený styl, přeci jenom leta tvrdé dřiny a odříkání se musí někde projevit...
V této souvislosti je velmi zajímavé, že ačkoliv RK Stan disponuje minimálně jednou velmi kvalitní veteránskou posádkou, která by mohla kráčet od vítězství k vítězství, hájí jeho barvy převážně pouze Zdeněk, většinou však nikdo. Jistě by to stálo za hlubší analýzu, protože to jistě není jen tak! Zdeněk se ale s posádkou WD rozhodně nenechal zahanbit a i když jejich jízda se neobešla bez chyb, přesvědčivě si dojeli pro první místo.
Po skončení slalomů se opět celý kanál otevřel pro volný trénink, takže si mohli všichni zajezdit opravdu do sytosti. Když přestane téci voda, je na řadě vyhlášení rodinného závodu a také slalomu mládeže a veteránů. No a pak nezbývá, než se věnovat svým zájmům, koníčkům a zálibám...
S Martinou vyrážíme na houby, přidává se k nám také Zdeněk s Blankou. Po krátké cestě autem se nám daří nalézt vhodný les, ve kterém následně nacházíme i nějaké ty houby. Hub je kupodivu hodně, mediální kampaň posledních dnů opravdu nelhala. Když už nemůžeme dary lesa skoro unést, využíváme mobilní bezdrátové komunikace, abychom ukončili sběr a koordinovaně se sešli opět u vozu a vyrazili zpět směr Trnávka.
Večer je zasvěcen posloucháním rádoby vtipných poznámek na téma sběr hub a bezpečí jejich konzumace, ovšem je jasné, že kecálků hovořila pouze čirá závist, protože oni by tak pěkné muchomůrky nikdy nenašli :-)
V neděli ráno to vypadá, že si hezké počasí vzalo volno, ale naštěstí je to opravdu jenom první dojem. Sluníčko pálí, takže si děti alespoň užijí pěkný prosluněný poslední prázdninový víkend. V kategorii veteránů se ve sprintu kupodivu objevuje hned trojice našich členů. Posádce WD chyběl pravý zadák, takže Zdeněk svým šarmem přemluvil Jarku k nedělní projížďce na lodičce. Na pozici levého háčka posádky z Hodonína se usadil Standa. Po skončení závodů se vydáváme trénovat sprinty, vhledem k ubývajícím fyzickým fondům to ani jinak nejde. Když se naše fyzické možnosti rovnají nule, jdeme se věnovat jiným aktivitám, například bourání trati. Kenvelo Team se doplňuje Liborem a vydává se otestovat stopu sjezdu. S postupujícím odpolednem dokončujeme demontáž branek a balení člunů a začínáme se chystat k odjezdu do Prahy.
Rodinná Trnávka se myslím velmi vydařila, přijel docela slušný počet vodáků jak na raftech, tak i na plasťákách, dobrou účast měl i rodinný závod. Tož tak.